Epizoda1 Den 1: První zahraniční kilometry

Jak by řekl Mára: „Bylo, nebylo“, ale ono vlastně spíš bylo. Už loni jsme se vám představili jako banda bláznů v krásných autech a letos se k vám vracíme zase zpět v Epizodě 1: Do Itošky jako za komára. Startovní místo celé jízdy bylo stejně jako loni v Ahifi. Auta byla ve stoprocentním stavu, a tak je logické, že Mára auto tlačil už na České ještě před příjezdem na start a vypadalo to, že svůj loňský titul „Nejspolehlivější vůz jízdy“ nedá bez boje. To však netušil, že se mu rodí mocný konkurent. Čas srazu byl stanoven na pátou hodinu odpolední a když jsme se o půl šesté konečně všichni sešli, mohli jsme vyrazit. Z Brna jsme se vydali směr Pohořelice, Znojmo a pak vytoužené Rakousko. Cesta se nám vesele ztrácela pod koly a my po pár kilometrech ztratili Mirka. Palivový filtr, o kterém ještě párkrát uslyšíte, pochytal všechen bordel z nádrže, následovala první výměna a sprcha benzínem pro všechny, kteří mu přišli na pomoc. Zbytek výpravy zatím vybíral náhradní vozidlo v blízkém autobazaru. Naše snaha obohatit sbírku aut fajnovým Fiatem Multipla se však nesetkala s úspěchem, a tak jsme po šťastném shledání pokračovali dál. Hranice jsme překročili bez obtíží a naše vozy začaly kousat první zahraniční kilometry. S rakouským asfaltem jako by naše auta dostala svěží vítr do plachet. Kilometry vesele ubíhaly, tedy až do momentu, než se o slovo opět přihlásil Mirkův Volkswagen. Tentokrát se ozvala ruční brzda, která neustále přibržďovala kola a z majitele šťastného vozu byly opět k vidění pouze dolní končetiny. Vše vyřešila rychlá demontáž celého zařízení a my počali hledat místo, kde by bylo možno složit hlavu k našemu prvnímu spánku. Výhercem pro první noc se stalo parkoviště v blízkosti Rakouského města Krems a my mohli prověřit lůžkové úpravy vozů s vyhlídkou na cestu do Itálie, která nás čekala hned druhý den.