Epizoda 1 Den 6: Nikas řídí, řeka chladí a Trabanti brzdí

Nastalo ráno, my se probudili a vyrazili na cestu. Přesně takhle jednoduché to bylo. Až se nám nechtělo věřit, že jsme před cestou nemuseli rozmontovat žádnou část některého vozidla. Od malebného jezera Lago di Garda naše cesta směřovala na západní pobřeží, abychom se po dvou dnech opět podívali na moře. Cesta jako taková nám dnes žádné zádrhely nepřinesla. Ukázalo se, že naše stroje jsou ve vrcholové kondici, nejlepších letech a TOP stavu. Zmíním se, proto spíš o pár zážitcích jako takových, aby naši čtenáři získali představu o tom, co děláme, když zrovna necestujeme. Na každé z našich cest se musí najít někdo, z koho si sem a tam uděláme legraci. Pro dnešní den si černého Petra vytáhl Ondra a dost možná se o tom dozví až z tohoto deníku. U první čerpací stanice probíhala stavba a přímo na cestě ležela kovová značka a čtveřice Kuba, Mára, Robert a Mirek uzavírala sázky na to, kdo tuto značku cestou z benzíny převálcuje. No a vyhrál Ondra. Chápu, že historka může pro nezasvěcené znít možná i hloupě, ale ti z vás, kteří nás znají jako slušná a láskyplná hovada, to jistě pochopí. Své prvenství si na této trase odřídila také Nikča. Poprvé usedla za volant modrého obra a urazila s ním hezkých pár desítek kilometrů. Zařadila se tak do společnosti Kačky, která se s Ondrou v řízení jejich Trabantu střídá poměrně pravidelně. Po několika dnech, kdy jsme si připadali jako u Kolína, nás měl potkat první kopec. Z bohaté nabídky, kterou nám předložil strýček google, jsme si s ohledem na naše brzdová zařízení vybrali ten nejmenší. Na úpatí tohoto svahu jsme pak dostali takový malý dárek v podobě krásné řeky, která se klikatila údolím. Zde jsme schladili svá unavená těla před tisícimetrovým stoupáním a jali se zdolat další vrchol. Odměnou nám byl překrásný výhled na okolí, který zatím překonal všechny „panoramata“ na která jsme cestou narazili. Ke cti trabantí letky poté slouží nulový počet zastávek na chlazení brzd, díky čemuž jsme do kempu přijížděli v krásný odpolední čas. Zbytek dne jsme věnovali odpočinku. Řádění v poměrně rozbouřeném moři pak zakončila večeře domácí výroby a přípitkem na oslavu ukončení dne. Třešničkou na dortu byl první středomořský meloun z Portugalska vezený přes Polsko, aby měl také nějaký svůj příběh. V následujících dnech nás uvítá Toskánsko, na které se těšíme snad nejvíc z celé cesty. Jaké příběhy nám přinese tento kout Itálie? To se teprve uvidí.