Epizoda 1 Den 3 a 4: Tomáš a jazyky, Moskevská mula a Robert lítá

Tomáš a jazyky, Moskevská mula a Robert lítáTřetí den započal provedením generálních kontrol všech vozů. Sešli jsme se proto všichni na parkovišti v Tarvisiu a dopoledne věnovali potřebným i nepotřebným úpravám aut. Mirkovi se povedl vyřešit problém s nádrží, takže palivové filtry si mohly oddechnout a kluci z trabantí letky se postarali o to, aby brzdy zapomněly na utrpení z předchozího dne. Na plánu dne byl kratší přejezd k moři, který čítal asi 150 km. K poledni jsme se vydali na cestu a už se viděli na písečných plážích s drinkem v ruce. První zádrhel nastal po pár kilometrech. O první zastávku se postarala posádka v zeleném trabantu ve složení Kuba a Robert a zařadila se tak mezi členy klubu: „Nic tomu není, ale pro jistotu na to kouknu“. Klepající brzdy se sice opravit nepodařilo, ale závada nebyla shledána tak závažnou, abychom s ní nedojeli a vyrazili jsme tedy polykat další kilometry, na kterých nás čekalo ještě několik překvapení.I přes to, že dnešní trasa byla nejkratší ze všech, nás o zážitky nepřipravila. Ať už výše zmiňovaná oprava nebo zážitek s benzínkami. V Itálii jsou pravidla dost volná. Jako první nás o tom přesvědčila místní policie, která naši kolonu předjížděla snad v pěti různých zákazech. Dalším takovým důkazem o tom, že si místní s ničím moc hlavu nelámou, byla, tedy spíše nebyla, obsluha čerpacích stanic. Jelikož jsme se na cestu k moři vydali v neděli, byly všechny benzinové pumpy opatřeny pouze jakýmsi stojanem na samoobsluhu a živých lidí se v jejich okolí nenalézalo. Systém samoobsluhy byl však poněkud zaostalý, respektive nefunkční, a tak jsme zvládli doplnit pohonné hmoty asi až na šestý pokus po ujetí snad padesáti kilometrů navíc. Všechno zlé je ale k něčemu dobré. Tyto zastávky daly totiž prostor pro Toma, aby vynikl a předvedl nám svou brilantní slovní zásobu. Ani jsme se nenadáli a místní „motorkář“ už cpal do trabantu piva a s úsměvem na rtech vyprávěl historky ve svém rodném jazyce. Tom mu přikyvoval, sem tam odpověděl česky, anglicky nebo německy a přátelství bylo na světě. Rozloučení bylo dojemné, a když jsme místního cestovatele obdarovali Budvarem z vlastních zásob, bylo jasné, že na toto setkání jen tak nezapomene. Mimochodem k Tomovi a jeho Trabantu se váže ještě jeden překrásný příběh. Transformace jeho auta v auto zbrusu nové, když se nájezd přetočil na řadu nul vyvolala vlnu potlesku, která se přes vysílačky šířila celým okolím. Odpoledne u moře jsme se rozhodli strávit v oblíbené turistické destinaci Bibione. Tady jsme taky zůstali celý čtvrtý den a dali si tak první odpočinkovou etapu. Co všechno se za ten den a půl stalo, Vám asi vylíčit nedokážu a je faktem, že spousta z našich historek podléhá přísné cenzuře. Pokusím se proto alespoň zachytit ty nejzásadnější momenty. První byl rozhodně příchod k moři. Pro většinu z nás rutina, pro Kubu premiéra navíc okořeněna stroji, kterými jsme na místo dorazili. Zbytek odpoledne se proto nesl ve znamení vodních radovánek a spousty zážitků. Mezi těmi hlavními bych zmínil soutěž ve válení sudů do moře okořeněnou speciální baletní vložkou tzv. krasoválení. Následoval program „Pro Moskevskou mulu jel bych světa kraj“, který měl pro svůj úspěch hned několik opakování a plynule na něj navázala akce „Tancuj, tancuj, vykrůcaj“. V tomto bodě popis večerních radovánek ukončíme. To, co se dělo dál, necháme na představivosti Vás čtenářů, jelikož nic z toho, co si představíte, nebude jistě tak hrozné jako to, co se doopravdy dělo.Čtvrtý den jsme věnovali rekonvalescenci po náročných dnech v autech, dávali dohromady vzpomínky a historky z předchozí noci a do večera jsme se spíš povalovali u vody či pod stany. Asi v osm hodin večer padl nápad na procházku do města, která měla rozhýbat naše zatuhlé končetiny. Zhruba osmikilometrový výlet jsme si okořenili výbornou zmrzlinou, ochutnávkou piva, naštěstí zahraniční výroby, a návštěvou lunaparku, která nám dokázala, že ty největší koule z naší party mají povětšinou holky. Je ale třeba vyzdvihnout výkony Máry, Roberta a Toma, kteří hrdinně doprovázeli naše dívky na všechny šílenosti, které si vymyslely, a když jsme viděli Roberta, který byl naposled na dětském řetízkovém kolotoči, slézat z desítek metrů velké věže, která se otáčela, naše nadšení a hluboký respekt k tomuto výkonu nebralo konce. Konec čtvrtého dne pro nás také znamená loučení se s místním kempem, kam se ale možná vrátíme na zpáteční cestě. Den pátý nás snad zavede k jezeru Lago di Garda a naše kroky povedou dále do Říma.